Klatovy
věznice a okresní soud · Dukelská 138, 339 01 Klatovy, Česká republika
  • Příběh
  • Místo

Princi můj maličký spi, zpívali vězni

Dostupné v: English | Česky

V klatovské věznici podstoupila Helena Šidáková výslech, který vedl zastupující soudce. Ptal se jí, kam se s dítětem na noc vydala. Odpověděla mu, že za manželem, který ji v Československu nechal. Soudce byl překvapený: „Copak víte, kde váš manžel je?“ – „Nevím,“ odpověděla Helena se synem v náručí. „Proboha, ženská, jak jste ho chtěla najít?“ podivoval se soudce, který se prý k nim choval slušně. Na závěr výslechu prý přede všemi prohlásil, že obdivuje její statečnost a že si neumí představit, jak velká láska jí přivedla na tak těžkou cestu. Zápis z výslechu pořizovala dívka jménem Helena, také vězeňkyně, která byla shodou okolností umístěna na celu s Helenou a jejím synkem: „Byla tam taková rodinná atmosféra. Vězni, kteří slyšeli dítě z naší cely, nám posílali různé laskominy ze svých balíků, které jim došly od rodin. Zdenda strašně plakal, protože se nechtěl vyčůrat do té díry na cele. Měli tam jen ten turecký záchod. Byl naučený na nočník a za žádnou cenu jsem ho nemohla donutit, aby se vyčůral. Také nejedl vězeňskou stravu. To byl knedlík s kouskem masa a omáčkou, to plival, protože byl zvyklý na mléko, sunar. Když do cely přišel bachař, nechal Zdendu proběhnout po chodbě. To utíkal a radostí halekal, utíkal tam a zase zpátky, takže ho všichni vězni slyšeli,“ popisuje několik dní v klatovské věznici Helena. První noc roční Zdeněk plakal. Vězni dojati tímto příběhem začali sborově zpívat Mozartovu ukolébavku „Princi můj maličký, spi“. Ráno její spoluvězeňkyně Helena prohlásila, že to takto dál nejde, že se jich zastane, pracovala přes den jako zapisovatelka v kanceláři velitele věznice. Prý ztropila scénu, jak si dovolují držet na cele malé dítě s matkou, že to dítě umře hlady. Od té chvíle Heleně posílali na celu krupicovou kaši. Asi po čtyřech dnech jí i se synem propustili. Báli se vězeňské vzpoury. Helena podepsala revers a prohlášení, že neopustí své pražské bydliště. Okamžitě se vypravila do Starého Knína u Dobříše. Tušila, že zde na ni čeká její manžel Zdeněk Šidák a pokusí se společně o přechod hranic.

Helena Šidáková

Helena Šidáková

Narodila se 6. května 1925 v Praze. Po válce nastoupila do Československého rozhlasu, kde potkala svou životní lásku - technika a studenta ČVUT Zdeňka Šidáka. Ten měl za sebou válečné totální nasazení ve Vídni, kde se údajně napojil na odbojovou skupinu. Po válce vstoupil do KSČ, prý na pokyn kolegů z odboje. Roku 1947 však založil rodinu, manželům se narodil syn Zdeněk a on KSČ opustil. Po únoru 1948 jej čekal vyhazov z rozhlasu i z fakulty. Rozhodl se pro emigraci, Helena s kojencem zatím zůstala doma. Zdeněk se počátkem roku 1949 z exilu vrátil coby agent-chodec a zorganizoval útěk celé rodiny i dalších osob. Akce však byla prozrazena a Helena s malým synkem byla dopadena a uvězněna v klatovské věznici. Brzy ji propustili, tajná policie však byla Zdeňkovi nadále na stopě. Když jej o Velikonocích roku 1949 nedopadla v úkrytu ve Starém Kníně, zatkli estébáci Helenu a surově ji mučili, manžela však neprozradila. Zdeněk byl nakonec dopaden v jiném úkrytu v Jizerských horách. Dostal doživotí, Helena dvacetiletý trest, věznění neunikli ani Zdeňkovi rodiče. Malého synka Šidákových zatím vychovávali Helenini rodiče. Helena prošla věznicemi v Novém Jičíně a Pardubicích, propuštěna byla na amnestii prezidenta A. Zápotockého pro vězněné matky v roce 1955. Manželovi zůstala věrná, čekala na něj 14 let. Zdeněk Šidák se dočkal pádu komunismu, zemřel ale již v létě roku 1990 na mozkovou příhodu.

Klatovy

Dostupné v: English | Česky

Budova věznice přímo sousedí s okresním soudem v Klatovech. Sem obvykle sváželi šumavští pohraničníci zadržené uprchlíky, kteří se pokoušeli v době komunistické totality ilegálně přejít česko-německé hranice přes Šumavu.

Klatovy

Na tomto místě

Princi můj maličký spi, zpívali vězni

Princi můj maličký spi, zpívali vězni

Helena Šidáková
Paměť národa pro váš chytrý telefon
Stáhněte si zdarma! Aplikace Místa Paměti národa vzniká na základě vzpomínek pamětníků na události minulého století v rámci projektů Paměť národa a Příběhy 20. století.